Myopatie – příznaky a léčba
Svalová slabost, ztuhlost, křeče i nenadálý nedostatek energie – i tak na sebe může upozornit myopatie – onemocnění, které postihuje kosterní svalstvo. Může být vrozená, ale projevit se může z nejrůznějších důvodů také v průběhu života. Jaké jsou příčiny této nemoci, jak se myopatie zjišťuje a jaké jsou možnosti její léčby?
![Myopatie – příznaky a léčba](/_i/-1300432100.webp?path=https%3A%2F%2Fbackend.drmax.cz%2Fmedia%2Famasty%2Fblog%2Fmyopatie-priznaky-lecba_1.jpg&format=webp)
Obsah článku
Co je to myopatie?
Myopatie je skupina nervosvalových onemocnění, které postihují kosterní svalstvo. Porucha zasáhne svalová vlákna, oslabí je a znemožní, aby správně fungovala. Některé typy myopatie se objeví záhy po narození, jiné se vyskytnou v dospělosti zpravidla v návaznosti na nemoc, otravu nebo nedostatek některých látek v těle.
Typy myopatie
- Vrozené myopatie
Dítě zdědí od jednoho ze svých rodičů takovou genovou mutaci, která u něj v následujících měsících či letech může vyvolat rozvoj nemoci.
- Získané myopatie
Mohou se objevit kdykoliv v průběhu života, jejich vznik není způsoben zděděním chybného genu, ale odlišnou příčinou.
Příznaky myopatie
Společným rysem všech typů myopatie je svalová slabost. Nejčastěji se objevuje v oblasti stehen nebo paží, přičemž postihuje zpravidla obě strany těla stejně. Objevit se může bolestivost nebo ztuhlost svalů, svalové křeče a záškuby, snížení svalové síly a úbytek svalové hmoty. Dochází ke snížení tolerované pohybové zátěže a snadnější únavě až vyčerpání. Pro osoby potýkající se s myopatií mohou být problematické i běžné denní činnosti. Postižení dolních končetin se může odrazit v potížích s chůzí do schodů, zvednutím se ze židle či vstáváním z postele. U postižení horních končetin mají lidé často potíže při česání, koupání, věšení prádla či s pouhým zvednutím rukou nad hlavu.
Diagnostika
Při silných nebo vracejících se svalových potížích se obraťte na svého lékaře. Lékař zhodnotí zdravotní stav a může doporučit podrobnější vyšetření u revmatologa nebo neurologa. To může v závislosti na konkrétním případu zahrnout anamnézu, krevní testy, genetické testy nebo testy fyzické zdatnosti hodnotící především svalovou sílu, reflexy a rovnováhu. Může být provedena svalová biopsie, která pomáhá odhalit abnormality ve svalových vláknech, či elektromyografie (EMG), která měří elektrickou aktivitu svalů. Využito může být i některých zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance nebo ultrazvuk.
Léčba myopatie
U většiny vrozených myopatií není v silách současné medicíny nemoc vyléčit, terapie se proto zaměřuje na zvládnutí přítomných příznaků. Naštěstí v řadě případů existují možnosti, jak postup onemocnění zpomalit a alespoň na určitou dobu stabilizovat. Součástí léčby bývá podání imunosupresiv a kortikosteroidů. Léčba se obvykle opírá o podporu fyzioterapeuta, který naučí člověka s myopatií mj. správně protahovat zkrácené svaly. Velkou pomocí jsou rehabilitační pomůcky a ortézy, které často výrazně zlepší kvalitu života. Vhodná je přiměřená pohybová aktivita, jako je např. plavání. Snižuje svalové napětí, udržuje svaly v kondici, zlepšuje dýchací funkce a prospěje psychice. Prospěšnou metodou může být také hippoterapie (léčba využívající jízdy na koni). Doporučuje se pestrá, vyvážená strava, především z důvodu kontroly tělesné hmotnosti (nadváha a obezita nadměrně zatěžuje svalstvo).
Léčba získaných myopatií spočívá primárně v léčbě vyvolávající příčiny. Endokrinní myopatie je proto léčena např. stabilizací hladin hormonů, mírné formy statinové myopatie či toxické myopatie lze vyřešit pouhým vysazením léku či toxinu, který myopatii vyvolal.
Myopatie u dětí
Téměř vždy se jedná o vrozenou myopatii. Typicky se u dětí objevují první příznaky již v raném dětství, což lze poměrně snadno vypozorovat opožděným rozvojem motorických dovedností. Například v případě svalové dystrofie není při narození patrná odchylka. Následný motorický vývoj však bývá opožděný, u batolat si lze povšimnout i zvětšených lýtkových svalů. Postupně se objevují těžkosti s chůzí, častější pády nebo potíže při chůzi do schodů, při běhu nebo vstávání ze země. Ve školním věku se zpravidla objevuje pro nemoc charakteristická chůze po špičkách, děti postupně ztratí schopnost chůze. Narůstá svalová slabost, bolesti, křeče nebo nekoordinované pohyby.
Motorický rozvoj kontroluje dětský lékař na pravidelných prohlídkách. Odchylek ve vývoji nebo nestandardních, varovných příznaků si často všimnou rodiče, kteří s dítětem tráví většinu času a znají jej nejlépe. V takových situacích je na místě konzultovat poznatky s pediatrem.