Trombóza – příznaky a léčba

Trombóza je onemocnění, se kterým si není radno zahrávat. Postihuje především dolní končetiny. V závažnějších případech vede až k plicní embolii, a proto je trombóza tak nebezpečná. Jestliže se objeví, musí se ihned léčit. Neléčená trombóza může mít fatální následky. V následujícím článku vysvětlíme, jak trombózu rozpoznat, jak se léčí a jak jí předcházet.

Trombóza dolních končetin

Trombóza dolních končetin je nemoc, která se rozvíjí především v oblasti lýtek a stehen. Zpravidla postihuje jen jednu z dolních končetin. Bývá často důsledkem cestování dopravními prostředky (několikahodinové lety, ale i krátké trasy). Trombóza nohy se typicky projevuje otokem končetiny (může se vyskytnout také trombóza bez otoku), bolestí po došlápnutí, bolestí při pohybu špičkou nahoru a dolů, pocitem pnutí v lýtku a zarudlou, bledou nebo namodralou končetinou.

Trombóza horní končetiny

Hluboká žilní trombóza horních končetin je desetkrát méně častá v porovnání s hlubokou žilní trombózou dolních končetin. U horní končetiny je nejčastěji zasažen vrchní žilní systém na předloktí díky podání nitrožilní infuze či injekce. Nejedná se o závažné onemocnění, často odezní samo a není potřeba protisrážlivá léčba. Projevuje se zarudnutím a bolestivým zduřením podél povrchních žil předloktí. Horší jsou záněty hlubokých žil v oblasti paže a podklíčku. Jsou způsobené útlakem na žilní řečiště (např. popruhem batohu nebo při dlouhodobém hraní na tahací harmoniku). Při léčbě je nutné nasadit protisrážlivé léky.

Posttrombotický syndrom

Posttrombotický syndrom je soubor příznaků, které se mohou vyskytnout po prodělané žilní trombóze. Hluboké žíly dolních končetin mají malé chlopně, které pomáhají tlačit krev směrem vzhůru zpět k srdci. Sraženina v dolní končetině může způsobit blok této chlopně, a tak ji poškodit. Poškozené chlopně nedomykají, dochází tak ke zpětnému toku krve do končetin. Následkem jsou pak chronické otoky, bolestivosti končetin, ukládání krevního barviva a bílkovin do podkoží. To může vést až ke vzniku otevřeného bércového vředu, který se špatně hojí.

Jak se trombóza léčí?        

Při odhalení žilní trombózy je okamžitě zahájeno podávání protisrážlivé (antikoagulační) léčby, aby se předešlo embolizaci do plicního řečiště. Léčba začíná injekcemi heparinu podkožně či nitrožilně. V současné době to častěji bývá tzv. nízkomolekulární heparin, podávaný jako podkožní injekce. Po stabilizaci se pacient během několika dnů převede na antikoagulační terapii tabletami warfarinu. Existují i nové léky na ředění krve, které mohou být využity místo warfarinu, jedná se o tzv. nová antikoagulancia. Antikoagulační terapie může být různě dlouhá, zpravidla 6 12 měsíců, někdy celoživotní, a to zejména u pacientů po prodělané vícenásobné žilní trombóze.

Ke zmírnění následků žilní trombózy, k posílení žilního oběhu a rychlejšího zprůchodnění se doporučuje cvičení svalů, nošení kompresivních punčoch (zejména třídy II.) a podávání léků zmírňujících otoky. Léky na trombózu a ke snížení rizika vzniku trombózy jsou dostupná výhradně na lékařský předpis.

Antiagregancia jsou léčiva používaná v prevenci vzniku krevních sraženin. Základní látkou je kyselina acetylsalicylová (ASA) v dávce 100 mg. U osob s nesnášenlivostí ASA se používá např. klopidogrel znemožňující shlukování krevních destiček. Někdy se obě látky dokonce kombinují. K podpoře normálního stavu cévního systému lze doporučit volně prodejné doplňky stravy s obsahem flavonoidů.

Warfarin

Při podávání warfarinu je důležitá pravidelná kontrola hladiny krevní srážlivosti pomocí tzv. Quickova testu, podle něho se upravuje denní dávka léku. Dále je nutné pečlivě dodržovat životosprávu, nepít alkohol a nekonzumovat košťálovou a listovou zeleninu. I některé léky či doplňky stravy mohou ovlivnit účinky warfarinu. Jedná se o nesteroidní antiflogistika (např. ibuprofen, piroxikam, nimesulid, meloxikam, které zvyšují účinek warfarinu a mohou zvyšovat riziko krvácení do zažívacího traktu), antiepileptika s účinnou látkou karbamazepin (používají se jako léky proti neuralgickým bolestem), antibiotika (rizikové jsou zejména deriváty tetracyklinu, erytromycin, klaritromycin, roxitromycin a kotrimoxazol), třezalka tečkovaná (snižuje efekt warfarinu i některých dalších léků), železo, hořčík, zinek (mohou snižovat jeho vstřebávání) apod.

Pacienti léčeni warfarinem by měli nosit kartičku se záznamem o léčbě a informovat lékaře před každým chirurgickým či stomatologickým zákrokem.

Prevence trombózy

Základem prevence vzniku trombózy je cvičení, chůze, lokální komprese obinadlem či použití kompresních punčoch a farmakoterapie. Farmakoterapie zahrnuje lokálně aplikované léky v podobě mastí (nespecifický protizánětlivý efekt, zlepšující kvalitu žilní stěny, zvyšující vstřebávání drobné krevní sraženiny a ovlivnění mikrocirkulace v místě postižení) a léky ve formě tablet proti zánětu a bolesti. K zásadním doporučení v prevenci trombózy patří zdravý životní styl, absence kouření, dodržovat dostatek pohybu, vyhýbat se stresu a dostatečný pitný režim.

Trombóza a antikoncepce

Hluboká žilní trombóza patří mezi nežádoucí účinky hormonální antikoncepce. Ve skutečnosti postihuje minimální počet žen, které užívají pilulky proti početí (ze statistik vyplývá 89 žen z 10 tisíc uživatelek). Hormonální antikoncepce prošla velkým vývojem. V současné době je na trhu již čtvrtá generace hormonální antikoncepce oproti předešlým má léčebný vliv na akné a otoky a minimální vliv na přibývání na váze.

Každý člověk by měl znát rizikové faktory vedoucí k trombóze, k tomu uzpůsobit svůj životní styl a aktivně předcházet rizikům. Pokud se i přesto nějaké příznaky objeví, je důležité jejich včasné diagnostikování a zvolení adekvátní léčby.

Zdroje:

• https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/22242-thrombosis