Pocení je důležité, ale nesmí být nadměrné

Kůže pokrývající lidské tělo má mnoho funkcí, kromě jiného se podílí na udržování tělesné teploty. Aby mohla teplotu účinně regulovat, je kůže vybavena potními žlázami, které vylučují pot. To je vodnatá tekutina, která obsahuje kromě vody zejména sůl, čili chlorid sodný, a v malých množstvích i další látky, jež se mohou potem z těla vylučovat (například močovina, kyselina mléčná, nepatrné množství cukrů).

Malé potní žlázy se vyskytují po celém těle, nejvíce jich je na dlaních a chodidlech. Velké potní žlázy – což lidé sami na sobě snadno poznají – jsou především v podpaží, ale také okolo konečníku a na prsou. Z potních žláz se na povrch kůže uvolňuje menší či větší množství tekutiny. Ta se tvoří v malém množství i tehdy, když je člověk v klidu a za normální teploty, tehdy ale vypařování potu není patrné. Ovšem v horku, při velké námaze, při horečce nebo stresu, kdy se organismus hodně zahřeje, začnou potní žlázy pracovat intenzivněji.

Vůně přitažlivosti

Vylučovaný pot obsahuje organické složky, které se na těle rozkládají a mohou být nepříjemně cítit. Proto je třeba dodržovat pravidelnou hygienu. Stále oblíbenější jsou mezi lidmi antiperspiranty a deodoranty:

• Antiperspirant blokuje ústí potní žlázy na kožním povrchu, aby se z ní neuvolňoval pot. Pocení se tak zmírní a někdy až úplně zastaví. Přebytečná voda se v těle nehromadí, vyloučí se močí nebo se odpaří z jiných míst kůže.

• Deodorant potní sekreci nebrání, zato působí proti množení bakterií zodpovědných za zápach, a obvykle bývá parfémovaný.

Pot ale není spojen jen s nelibou vůní. Lidské tělo, pokud je čisté, má svůj přirozený pach. Je to dáno evolučně a odér daného jedince je důležitou informací například při seznamování. Když si lidé „voní“, posiluje to samozřejmě jejich vzájemnou erotickou přitažlivost. Za přirozený lidský pach zodpovídají takzvané apokrinní potní žlázy, jež bývají především v podpaží a v ochlupení kolem genitálií.

Pět procent populace

Tělo zdravého člověka vytvoří za den asi půl litru potu, ale v extrémních situacích může vyloučit až litr a půl potu za hodinu. Takto však ztrácí organismus velké množství tekutin a solí a hrozí mu dehydratace. Proto je třeba při velkých tělesných výkonech nebo v horkých oblastech doplňovat tekutiny i v podobě iontových nápojů.

Vylučování potu z potních žláz je řízeno autonomním nervovým systémem, a tak, když je tento systém podrážděn, člověk se víc potí: bývá to při nervozitě, úzkostech, bolestech, ale také při užívání některých léků. Statistiky odhadují, že na nadměrné pocení si stěžuje asi pět procent populace a zhruba jedno procento lidí trpí takzvanou primární hyperhidrózou, vyvolanou emocemi bez zjevné příčiny. Sekundární hyperhidrózu mohou způsobit určitá onemocnění, například cukrovka, choroby štítné žlázy, některé neurologické nemoci a také užívání antidepresiv. Pravidelně se s návaly potu potýkají některé ženy v době hormonálních změn v přechodu. Sklon k nadměrnému pocení mívají obézní lidé.

Hyperhidróza může být generalizovaná, kdy se potí celé tělo, nebo lokální, postihující jen určité části těla, například podpaží nebo dlaně.

Jaké jsou možnosti léčby?

Při posuzování možností léčby nadměrné tvorby potu je na prvním místě zjištění, zda se za ním neskrývá nějaké onemocnění. Pokud ano, je třeba se především začít léčit. Zmírnit následky velkého pocení může nejen dobrá kosmetika, ale také dodržování hygienických zásad a výběr prodyšného oblečení.

V určitých případech lze člověku natrvalo pomoci laserovým zákrokem nebo operačním odstraněním potních žláz. Další alternativou je dočasné přerušení nervového řízení potních žlázek chemickou cestou.