Očkování psů

Očkování psů je základní součástí veterinární péče. Mimo povinné očkování proti vzteklině můžete svému psu vybrat i další doplňkové vakcíny. Kromě toho, že svého psího kamaráda ochráníte před celou řadou zdravotních obtíží, jsou náklady na očkování vždy nižší než cena případné léčby. Více se dočtete v našem článku.

Nemoci, proti kterým se psi očkují

Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivé choroby, proti kterým se psi očkují:

• Vzteklina (rabies – R) je smrtelné virové onemocnění, které napadá centrální nervový systém. Způsobuje nadměrné slinění, halucinace, nadměrnou agresivitu, bolesti hlavy, ochrnutí, a dokonce smrt. Vzteklina patří mezi tzv. zoonózy, což znamená, že je přenosná i na člověka. Nejčastěji se přenáší kousnutím nakaženým zvířetem. Léčba by měla být zahájena do několika hodin. Očkování psů proti vzteklině je ze zákona povinné. Obvykle se podává štěňatům mezi 3. a 6. měsícem, nejdříve od 12. týdne věku, a následuje pravidelná revakcinace.
• Psinka (distemper – D) je velmi závažné virové onemocnění, často smrtelné. Může nakazit psy všech věkových kategorií. Postihuje trávicí, dýchací, močopohlavní a centrální nervový systém. Virus se může přenášet přímým kontaktem s močí, krví nebo kapénkovou infekcí. V počátečních stadiích onemocnění jsou nejčastějšími příznaky vysoká horečka, zarudlé oči, vodnatý výtok z nosu a očí, nechutenství a letargie. Psince se někdy říká „nemoc tvrdých tlapek“, protože polštářky na tlapkách některých postižených psů velmi zhrubnou. Léčba je pouze symptomatická (zmírnění příznaků), bohužel není k dispozici žádný lék. I když pes psinku přežije, často má dlouhodobé následky, jako jsou svalové křeče, epileptické záchvaty nebo ochrnutí končetin. Stává se pak přenašečem, takže může nakazit další zvířata. První očkování štěňat se doporučuje v 6–8 týdnech, druhá dávka se podává ve 3–4 týdnech a poté po 12. týdnu věku. Posilovací očkování proti psince se provádí pravidelně.
• Parvoviróza (P) je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u neočkovaných štěňat nebo u štěňat, která nebyla plně očkována. Častější je střevní forma projevující se silným zvracením, průjmem s velkým množstvím krve, výrazným hubnutím a nechutenstvím. Srdeční forma, která napadá srdeční sval u velmi mladých štěňat, je méně častá. Parvovirus se šíří psími výkaly, je velmi odolný a přetrvává na místě i po odstranění exkrementů. Snadno se proto přenáší na tlapkách, botách nebo jiných kontaminovaných předmětech. Z tohoto důvodu je třeba prostředí nakaženého psa vyčistit silným dezinfekčním prostředkem, aby se zabránilo šíření nákazy. Pro léčbu neexistuje žádný specifický lék, důležité je včasné sledování zdravotního stavu veterinářem a udržování hydratace. Očkování proti parvoviróze se doporučuje již v 6 až 8 týdnech, poté následují 1 až 2 přeočkování do 16 týdnů. Posilovací očkování se obvykle provádí za 1 až 3 roky s ohledem na epidemiologickou situaci.
• Psí infekční hepatitida (hepatitida – H nebo adenovirus – A) je virové onemocnění, které postihuje játra, ledviny, oči a plíce psa. Přenáší se slinami, močí, výkaly, krví nebo nosním sekretem nakažených psů. Příznaky mohou být různé a zahrnují horečku, ztrátu chuti k jídlu, zvracení, průjem, kašel, a dokonce i náhlou smrt. U vyléčených psů se mohou vyskytnout chronické problémy s játry nebo ledvinami. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba, i v tomto případě se pouze potlačují příznaky onemocnění. Očkovací schéma je stejné jako u předchozích onemocnění.
• Psí parainfluenza (parainfluenza – Pi) neboli psí chřipka je způsobena jedním z virů, které mohou vyvolávat psincový kašel a postihují především psy v chovatelských stanicích nebo útulcích. Onemocnění vede k dýchacím potížím, jako je suchý kašel, rýma a výtok z očí, v závažnějších případech se může rozvinout těžký zápal plic. Infekce se šíří vzduchem, přímým kontaktem nebo tělními tekutinami. K léčbě nejsou zpravidla zapotřebí antibiotika (s výjimkou případů, kdy se objeví sekundární bakteriální infekce), ale používají se léky proti kašli. Očkování je obvykle součástí kombinovaných vakcín.
• Leptospiróza (leptospiróza – L) je bakteriální onemocnění, které napadá především ledviny a játra. Mezi příznaky patří horečka, bolest svalů, průjem, ztráta chuti k jídlu, letargie nebo žloutenka. Leptospiróza se šíří především močí infikovaných hlodavců. Tato nemoc je stejně jako vzteklina zoonózou a u lidí je známá jako Weilova choroba. Léčba se obvykle skládá z antibiotik, doplňování tekutin a podpůrné léčby jater, v pokročilých fázích již nemusí být léčitelná. Existuje mnoho kmenů leptospirózy, nejkomplexnější dostupná vakcína pro psy pokrývá čtyři kmeny a je známá jako „vakcína L4“. Doporučuje se každoroční očkování.

Doplňková očkování psů

Doplňková očkování se doporučují štěňatům a psům za zvláštních okolností v závislosti na riziku expozice. Přestože jsou tyto vakcíny považovány za doplňkové, jsou pro většinu psů velmi důležité. O nutnosti podání těchto vakcín je třeba se poradit s veterinárním lékařem.

• Kotcový (též psincový) kašel (kennel cough – KC), známý také jako infekční tracheobronchitida, může být kromě viru parainfluenzy psů způsoben také bakterií Bordetella bronchiseptica. Očkování významně snižuje výskyt a závažnost onemocnění. Obvykle se proto vyžaduje u psů v chovatelských stanicích, v denní péči o psy (psí hotely) nebo u psů, kteří se účastní akcí a výstav. Psincový kašel je způsoben kombinací virů a bakterií – parainfluenza a psí adenovirus jsou součástí injekční vakcíny DHPPi, bakterie bordetella a parainfluenza jsou součástí nazální vakcíny. Revakcinace je povinná každý rok.
• Lymská borelióza (B) je infekční onemocnění přenášené klíšťaty. Původcem je spirocheta (druh bakterie) Borrelia burgdorferi. Mezi první příznaky patří kulhání, zvýšená teplota, pes může mít zduřelé lymfatické uzliny a odmítá přijímat potravu. Onemocnění může vést také k selhání srdce, ledvin nebo k postižení nervového systému (křeče, ochrnutí, agresivita). Očkování je vhodné provést před začátkem jarního období, než se objeví klíšťata. První očkování je vhodné od 12 týdnů věku, druhá dávka se podává o 2–3 týdny později a poté se provádí každoroční přeočkování.
• Tetanus (T) je způsoben infekcí otevřené rány sporami bakterie Clostridium tetani. Nejedná se o běžné onemocnění, očkování se doporučuje u psů, kteří se pohybují v blízkosti hospodářských zvířat a koní nebo v rizikových oblastech. Taktéž se doporučuje u štěňat v době přezubování. Po propuknutí nemoci má pes ztuhlé svaly, především hlavy a končetin, a ocas je v nepřirozené poloze. Objevuje se zvýšená teplota a zvíře reaguje na každý náhlý zvuk a světelný vjem křečemi celého těla. Vakcína proti tetanu se aplikuje do svalu a je třeba ji opakovat po 3–4 týdnech, aby byla imunita zajištěna po dobu 2 let.
• Leishmanióza je jedním z nejčastějších tropických onemocnění psů. Parazit Leishmania infantum, přenášený drobnými mouchami, je rozšířen v zemích u Středozemního moře. Postupně napadá buňky a orgány psa. Zpočátku může být onemocnění bez příznaků, ale později se objeví horečka, kožní obtíže, hubnutí. Leishmanióza se může přenést z nakažených psů na člověka. Očkování je možné pouze u zdravých psů od 6 měsíců věku (podávají se 1 nebo 3 vakcíny). Pro udržení účinku je nutná každoroční revakcinace. (Jedná se však o vakcínu, která není v ČR běžně dostupná.)

Zdroje:

• https://www.vethope.cz/cs/vakcinace-psu/
• https://www.animed.cz/prevence/ockovani-psu