Agorafobie – příznaky a léčba
Představte si, že vás pohltí vlna paniky při pouhém pomyšlení, že se musíte vydat do obchodu. Nebo že se vám zrychlí tep a točí hlava, jakmile se ocitnete v davu lidí. To je jen zlomek z hrůz, kterým čelí lidé s agorafobií, jednou z nejvíce znepokojivých úzkostných poruch, která je schopna uvěznit člověka ve vlastním domě. Co agorafobii způsobuje, jaké má příznaky a lze ji vyléčit?
Obsah článku
Co to je agorafobie?
Agorafobie je fobická úzkostná porucha, kdy člověk vnímá okolní prostředí jako nebezpečné a kde, v případě nevolnosti nebo panického záchvatu, nebude dostupná pomoc. Může se jednat o otevřená prostranství, veřejnou dopravu, nákupní centra, ale i pouhý pobyt mimo vlastní domov.
Příznaky agorafobie
Agorafobie je charakteristická strachem z cestování, nakupování, z pobytu na veřejných prostranstvích, z přeplněných míst, shluků lidí apod. Strach je o to větší, pokud si člověk uvědomí, že únik z místa je obtížný nebo že by únikem na sebe upoutal pozornost. Tito lidé pak ztrácejí kontrolu nad situací, mívají těžké záchvaty paniky. Ty mohou přijít i při pouhé vzpomínce na stresovou situaci. Reagují přehnaně na zcela běžné situace.
Doprovodnými příznaky jsou tělesné projevy, které souvisí s panickým záchvatem a zahrnují například bušení srdce, zrychlené dýchání, bolest na hrudi, pocit dušení, závratě, návaly horka či chladu, nadměrné pocení, mravenčení v prstech, silnou úzkost, sucho v ústech, zvracení či třes. Objevují se myšlenky, že pokud se nepodaří včas z ohrožující situace uniknout, stane se nějaká katastrofa – člověk se přestane ovládat, omdlí, dostane infarkt nebo se minimálně před druhými znemožní.
Tyto příznaky většinou poleví ve chvíli, kdy člověk opustí stresující místo nebo pomine nepříjemné očekávání. V tento moment se sice sníží napětí a odezní fyzické potíže, ale z dlouhodobého hlediska se problém spíše posiluje a prohlubuje. Jedinec si tak upevňuje své přesvědčení, že dané situace vždy přivodí nepříjemné pocity, a tak je nutné se jim vyhýbat.
Co způsobuje agorafobii?
Na počátku rozvoje agorafobie může být určitý nepříjemný zážitek, spojený se silným pocitem úzkosti, depersonalizace a tělesnými příznaky. U citlivého zranitelného člověka pak dojde ke katastrofické interpretaci toho, co se děje. Má strach z míst a situací, které původní situaci něčím připomínají, a začne se jim vyhýbat. Toto vyhýbavé chování se postupně stále více rozšiřuje.
Diagnostika agarofobie
Ke stanovení diagnózy dochází na základě podrobného klinického rozhovoru s lékařem, převážně psychiatrem. Ten podle speciálních diagnostických kritérií stanoví, zda se opravdu jedná o agorafobii. Diagnostická kritéria MKN–10 pro agorafobii poměrně jasně vymezují tuto poruchu mezi úzkostnými poruchami. MKN-10 stejně jako DSM-IV rozlišují agorafobii s panickou poruchou (F40.1) a bez panické poruchy (F40.0).
Z psychických poruch je potřebné agorafobii odlišit od poruch nálady či sociální fóbie. Někdy se příznaky agorafobie objevují u pacientů se schizofrenní poruchou – zde však bývají spojeny s typickými psychotickými projevy. Komorbidita s jinou psychickou poruchou postihuje až 84 % pacientů, nejčastěji jde o panickou a depresivní poruchu.
Léčba agorafobie
Léčba agorafobie zahrnuje kombinace farmakoterapie a psychoterapie. Léčbou volby je kognitivně behaviorální terapie (KBT). KBT je považovaná za nejúčinnější studovaný nefarmakologický přístup, který pomáhá změnit způsob myšlení, učí zvládat vlastní pocity a ovlivňovat své chování.
Osvědčila se metoda expozice, kdy je pacient (instruován psychologem či psychiatrem) povzbuzován k postupnému vystavování se situacím, kterých se obává (dopravní prostředky, obchody, kina a divadla apod.).
Někdy se využívá terapie EMDR neboli Eye Movement Desensitisation and Reprocessing, která je efektivní například při zpracovávání úzkostných stavů, které se rozvinuly v reakci na traumatický zážitek.
Pokud jsou nutná psychofarmaka, první volbou jsou antidepresiva typu SSRI, jež jsou vhodnější než benzodiazepiny, u kterých při pravidelném užívání dochází k rozvoji závislosti. Dají se podávat v jedné denní dávce. U velmi rezistentních pacientů je indikována kombinace SSRI s tricyklickými antidepresivy.
Kdy k lékaři?
V případě, že u sebe nebo u někoho ze svých blízkých pozorujete příznaky odpovídající této úzkostné poruše, neváhejte a vyhledejte lékaře. Otevřený a upřímný rozhovor může vést k pomoci, která je třeba. Pomocí správně nasměrované léčby lze zvládnout příznaky a vést plnohodnotný život včetně návratu k aktivitám, jejichž absolvování pro vás bylo těžké nebo jste je již považovali za nemožné.
Pokud trpí agorafobií váš blízký, pamatujte, že je pro něho velice důležitá podpora, pomoc okolí, dostatek porozumění a trpělivosti.
